close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

zeměpis

10. března 2007 v 20:47 | Verča
Asie
Největší světadíl, východní část pevniny Eurasie; 44,4 milionů km˛ (29,7 % souše Země), 3,51 miliard obyvatel (60,5 % světové populace, 1996), hustota zalidnění 79,1 obyvatel/km˛. Na západě souvisí Asie s Evropou (konvenční hranice), na jihozápadě Suezskou šíjí s Afrikou. Je omývána Severním ledovým, Tichým a Indickým oceánem. Členité pobřeží, velká vertikální členitost; dosahuje největší výšky na Zemi (Mount Everest, 8 848 m) i nejhlubší prolákliny (Mrtvé moře, -400 m). Střední výška povrchu 960 m. Základními jednotkami v geologické stavbě jsou pevninské štíty. Celý kontinent protíná alpsko-himálajská horská soustava. Značnou část zaujímají náhorní plošiny a vysočiny, 40 % bezodtoková pouštní až polopouštní území. Velké zásoby nerostných surovin. Největší a nejvodnější řeky v sibiřské a monzunové oblasti. Mnoho jezer, největší Kaspické moře a Aralské jezero. Zastoupena všechna podnební pásma, převládá podnebí kontinentálního typu.
Asie
Největší světadíl, východní část pevniny Eurasie; 44,4 milionů km˛ (29,7 % souše Země), 3,51 miliard obyvatel (60,5 % světové populace, 1996), hustota zalidnění 79,1 obyvatel/km˛. Na západě souvisí Asie s Evropou (konvenční hranice), na jihozápadě Suezskou šíjí s Afrikou. Je omývána Severním ledovým, Tichým a Indickým oceánem. Členité pobřeží, velká vertikální členitost; dosahuje největší výšky na Zemi (Mount Everest, 8 848 m) i nejhlubší prolákliny (Mrtvé moře, -400 m). Střední výška povrchu 960 m. Základními jednotkami v geologické stavbě jsou pevninské štíty. Celý kontinent protíná alpsko-himálajská horská soustava. Značnou část zaujímají náhorní plošiny a vysočiny, 40 % bezodtoková pouštní až polopouštní území. Velké zásoby nerostných surovin. Největší a nejvodnější řeky v sibiřské a monzunové oblasti. Mnoho jezer, největší Kaspické moře a Aralské jezero. Zastoupena všechna podnební pásma, převládá podnebí kontinentálního typu. Eiffelova věž se stala symbolem města a je nejznámější a nejnavštěvovanější pařížskou památkou. V době svého vzniku, v r. 1889, byla nejvyšší stavbou na světě.

Organizátoři Světové výstavy v roce 1889 chtěli vzpomenout stoleté výročí revoluce mimořádným památníkem. Byly předloženy stovky návrhů, z nichž některé byly spíše komické. Někdo navrhl postavit obrovskou gilotinu na památku obětí revoluce. Jiný návrh byl postavit 220 m vysoký sloup se silnou lampou na vrcholku, jež by osvětlila celou Paříž. A jiný inženýr měl představu mamutí fontány, ze které by za parných dnů tryskala svěží voda na celé město. Nakonec byl vybrán plán ing. Gustava Eiffela navrhující věž z kovových prvků. Celková váha věže činí 7 300 tun a společně s posledními přístavky dosáhla váha asi 10 000 t.

Po rozhodnutí postavit věž došlo k obrovské bouři protestů. Mnoho Pařížanů a literátů požadovalo zrušení stavby, protože měli obavy, že toto monstrum bude působit jako pěst na oko. Nicméně v lednu 1887 začaly práce na základech, jež sahaly do hloubky 14 m. Úhrnem přišla věž na 6 a půl milionu franků.

Nyní vám uvedu několik charakteristických údajů souvisejících s tímto pařížským obrem. Na věž bylo třeba 700 t železa, je konstruována z 15 000 kovových součástí, které drží pohromadě 2,5 miliónů nýtů, přičemž základna má průměr pouze 130 m. Pracovní skupina padesáti inženýrů a kresličů narýsovala 5 300 výkresů konstrukce, jejíž montáž si vyžádala 250 pracovníků. Pokud byste toužili udělat něco pro své zdraví a chtěli byste se obejít bez výtahu, je tu pro vás 1 710 schodů, po kterých se dostanete do třetího patra. Natření věže, které se provádí každých 7 let, vyžaduje 40 000 pracovních hodin a přes 50 tun barvy. Oscilace vrcholu při silném větru je 12 cm. Za obzvláště horkých dnů, když se kov věže roztahuje, může věž vyrůst o 15 cm. Za jasného dne je vidět z vrcholu věže do dálky asi 67 km. Celková výška včetně televizní antény dosahuje 320,75 m a zatížení představuje 4 kg na 1 cm2, tedy tolik, jako člověk sedící na židli. Ročně navštíví Eiffelovku 5 mil. turistů.

Dokončení Eiffelovky v roce 1889 bylo uvítáno 21 salvami z děla. V tomto roce, tedy v r. 1889, zaplatily 2 miliony návštěvníků po 5 francích za osobu, aby mohli vystoupit na vrchol věže. Brzy ale došlo ke sporu, který rozdělil Pařížany na ty, kteří byli pro věž, a na ty, co byli proti. Do akce "300" za odstranění monstra, které Paříž hyzdí, se zapojilo mnoho slavných architektů, spisovatelů a dalších umělců, např. Gounod, Maupassant a Dumas syn. Sílící podpisové akce požadující odstranění věže vedly v roce 1910 k vypracování plánů na její demontáž, nikdo se ale neodvážil věž strhnout. Ironií osudu byla věž zachráněna za 1. světové války, kdy sloužila francouzskému generálnímu štábu jako důležité centrum pro radiotelegrafní spojení. V červnu 1949 byly na vrchol věže připevněny televizní antény, a tak mohla Francie vidět první televizní zprávy.

Věž má tři poschodí a z každého se vám otevírá celkový pohled na Paříž. První poschodí je ve výšce 57 m a nacházejí se v něm obchody se suvenýry, restaurace, kavárna a bufet s rychlým občerstvením, kino uvádějící filmy o historii věže a pošta, který má výsadu prodávat známky s označením "La Tour Eiffel - Paris" (10,30 - 19,30), dále je tam pobočka turistické kanceláře, přepážka na výměnu peněz a místnost rezervovaná pro mimořádné události.
Druhé poschodí je ve výšce 125 m a je odtud nejlepší rozhled. Tady najdete obchody, galerie a přepychovou restauraci Julese Verna, která vám nabízí k výhledu menu za 500 f za 1 osobu.

Třetí patro ve výšce 276 m poskytuje panoramatický výhled na značnou část města. Pro dobrou orientaci jsou tu na zvláštní orientační tabuli ještě vysvětlivky. Najdete tam také kancelář "Salon Tour Eiffel", kterou si Gustav Eiffel postavil pro sebe a kterou užíval až do roku 1923, kdy zemřel ve věku 91 let. Poslední patro Eiffelovky patří meteorologickému pracovišti a letecké navigaci.

V přízemí, blízko západní nohy věže, je možné navštívit strojovnu výtahu. Motory byly instalované v r. 1899. Pod věží se u severního pilíře nachází busta Gustava Eiffela od Bourdella Jezera

Jak vznikla většina jezer?
Jezera a jezírka se vyskytují v nejrozličnějších formách a velikostech, protože je utvářely rozdílné přírodní procesy.Většinou však mají jedno společné-z podstatné části vznikla činností ledovců.Během doby ledové zanechaly kontinentální ledovce štíty v podloží bezpočet prohlubní, které jako jezerní pánve pokrývají například dříve silně zaledněné oblasti střední Kanady a Finska. Kontinentální ledovce sehráli významnou úlohu i při vzniku severoamerických Velkých jezer.vysoko ne horských svazích vyryly údolní ledovce soustavu prohlubní, zaplněných malými jezírky, kterým se říká plesa. Morény, valy suti zanechané tajícími ledovci, vytvářejí přirozené přehrady, které zadržují vody řady takzvaných hrazených jezer v Alpách, například italského Lago di Maggiore. Jiným typem ledovcových jezírek jsou oka, prohlubně, kde roztál mrtvý led pohřbený v suti. Později se prohlubně zaplnily vodou a vytvořily typické vodní plochy.

Kde nejdeme největší jezera na světě?
Velká jezera v Severní Americe si své jméno skutečně zaslouží. Těchto pět jezer-Hořejší, Michiganské, Huronské, Erijské a Ontarijské-leží u americko-kanadských hranice. Jejich celková rozloha kolem 260 tisíc čtverečních kilometrů z nich činí vůbec největší sladkovodní plochu na světě. Z hlediska objemu však vítězí ruské Bajkalské jezero, dlouhé skoro 670 kilometrů a široké někde až 74 kilometrů.Obsahuje totiž přes 23 000 krychlových kilometrů vody, což je asi tolik jako všechna severoamerická Velká jezera dohromady. Kdyby se všechny řeky světa měly vlévat do bajkalské pánve, trvalo by asi rok, než by tento úzký příkop zaplnily. Bajkal je totiž nejhlubším jezerem na světě, na jednom místě tu naměřili hloubku 1741 metrů.


Bažiny a umělé vodní nádrže

Jak veliké jsou umělé vodní nádrže?
Kromě přírodních jezer a jezírek najdeme na Zemi ještě daleko více nádrží a rybníků, které vybudovali lidé.Člověk vybudoval mnoho jezírek a přehradil nesčíslné vodní toky, aby získal vody pro sebe i dobytek nebo pro rekreační účely či aby zpomalil odtok z povodí.Většinou nejrozsáhlejších jezer tohoto typu však představují nádrže za obřími přehradami.Tato vodní díla dodávají pitnou vodu pro domácnosti, pro zavlažování i rekreační účely.Regulují vodní toky a zabraňují povodňovým katastrofám.Voda z nich také pohání turbíny elektráren.Některá vodní díla ohromují svou výškou a rozlohou.Kanadská přehradní nádrž Manicouagan, největší v Severní Americe, má objem skoro 140 krychlových kilometrů vody.A vůbec největší umělé přehradní jezero na světě v ruském Blatsku na řece Angaře má objem kolem 165 krychlových kilometrů vody a dokázalo by pokrýt celé území sjednoceného Německa půlmetrovou vrstvou vody.

Čím se liší bažiny a močály?
I když se tyto pojmy často zaměňují, bažiny a močály se liší právě tak jako pole od lesů.Bažiny jsou otevřené plochy přístupného větru, porostlé většinou vodomilnými trávami a podobnými rostlinami, jako například ostřice nebo orobince.Močály jsou v podstatě zamokřené lesy, kterým vévodí stromy a keře.Jde například o severoamerické stromy tisovec,hyssa a jiné, které můžou kořenit ve sladké vodě.Pobřežní tropické močály pokrývá často spleť kořenů mangrovníků.Rozdíl mezi bažinami a močály však není zdaleka jasný v některých močálech se vyskytují bažinaté úseky a naopak.A v bažinách i v močálech se můžeme setkat s vodními plochami vody pokrytými někdy listy a květy leknínů.


Ledovce

Co to ledovce jsou?
Horský ledovec působí nezapomenutelným dojmem.Z nejvyšších poloh horských štítů, kde má své vyživovací oblasti, sestupuje v podobě takzvaných splazů, které dosahují délky až několika desítek kilometrů a mocnosti stovek metrů.Splaz zaplňuje do určité výšky a délky horské údolí a připomíná mohutnou zmrzlou řeku.A právě tak jako přítoky do řeky se i do hlavního proudu údolního ledovce můžou vlévat další ledové říčky a potoky.Tento typ ledovce se běžně vyskytuje v Alpách a v ostatních vysokých pohoří na celém světě.
Dalším typem jsou úpatí-piedmontní-ledovce, které vznikají tam, kde údolní ledovce sestupují z hor a splývají v ledovcové lemy.Když ledovec nesvírají stěny údolí, rozšiřuje se a vytváří široké jazyky.Ty občas dosahují obřích rozměrů.Ledovcové čapky jsou zase ohromné ledové kopule.Někdy pokrývají celá horská pásma, ledovcové štíty pak celé ostrovy nebo i světadíly.Tyto štíty kdysi pokrývaly větší část Evropy a Severní Ameriky a do dneška pod nimi leží skoro celé Grónsko i Antarktida
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama